Démonické cinkání klíčů

Před pěti lety se v českém překladu objevila první kniha z pera Joe Hilla. Zámek a klíč: Vítejte v Lovecraftu pohledem dneška představuje zejména vstup do šestidílné série, přesto už tehdy mě překvapil potemnělým vyprávěním opřeným především o dětské hrdiny.

Vlastně abych byl přesný. Nejprve se mi do rukou dostal až díl druhý, Hlavohrátky, ten mi však příznačně ke svému názvu zamotal hlavu. Hillova série je zkrátka promyšleným příběhem a mezi jednotlivými knihami prostupují vlákna, která někdy přímo, jindy v zadním plánu na sebe navazují, odkazují a řadu informací dovysvětlují. Naskočit do světa rodiny Zámkových jsem proto „musel“ znovu, tentokrát správně. Na chvíli jsem toho málem zalitoval. Ve chvíli, kdy jsem si Zámek a klíč oblíbil, se totiž ocitlo tuzemské vydávání na pomezí pádu do zániku. (Možná, že něco vysvětlí už samotný fakt, že první díl se v paperbacku dokonce vyprodával v Levných knihách.) Nakladatelství Comics Centrum se rozhodlo udržet sérii při životě skrze tzv. Edici na přání. Až při určitém počtu předobjednávek se rozhodne dát knihu do tisku. Zámek a klíč to neměl sice úplně jednoduché, ostatně ani jiný můj „miláček“ Goon, naštěstí se vždy našlo několik nadšenců, kteří do Hillovy série investovalo pětistovku. Díky tomu nejenže nyní s příchodem léta Zámek a klíč úspěšně dospěl do finále, ale má i nakladatelskou péči – kvalitní papír, překlad a vazbu.

Mimochodem, když jsem zmínil překlad… nejenže je série sama o sobě mírně zapeklitá, v průběhu vydávání došlo i k revizi překlápění původního textu do češtiny. A dojde k úpravě jména podstatné postavy z Kulišáka na Fintu. Tak jen pozor…

Ale vrátím se nyní k textu jako takovému. Zámek a klíč, o čemž svědčí i poslední dva svazky, které vyšly nyní souběžně, pro mě představuje jednu z vůbec nejzajímavějších komiksových sérií, které se mi dostaly do rukou. První důvod vychází z důmyslného vystavění charakterů. Hillova schopnost na malé ploše vytvořit celou řadu postav, které nebudou působit jako figurky v šachové partii, mě díl o dílu překvapovala. Vztahy mezi hrdiny se proměňují, prohlubují, komplikují. Nikdy však prostřednictvím autorovy samoúčelné hry, z touhy překvapovat. Jeho ambice očividně spočívaly jinde. Silné téma a několik motivů, které výsostně souvisí s něčím, co vlastně není nijak mysteriózní. Dvoupólovost dětství a dospívání, přebírání odpovědnosti za sebe (a následně za druhé), vyrovnávání se s chybami a křivdami… schopnost někde v sobě vylovit dobro a umět i odpustit… to vše Hill skládá k sobě jako pevně tyčící se pyramidu. A zatraktivní to rozhodnutím daná témata vnořit do velmi potemnělých stínů.

Hororovost postupně zesiluje a vězte, že nebudete až do samotného konce tušit, která z postav se jej dožije. Smrt je ale všudypřítomná a je ji opravdu cítit, už právě proto, že k postavám si díky jejich uvěřitelnosti vybudujete silné pouto.

Poslední dva svazky série odvážněji nakládají s roztříštěním chronologie ve vyprávění a vůbec se „střihovou skladbou“, kdy si ani Hill, ani jeho dvorní kreslíř Rodriguez nevypomáhají nějakými prvoplánovými berličkami a v řadě případů bude zapotřebí vaše plná koncentrace, abyste si jednotlivé dílky seskládali správně. Vše se vším totiž souvisí a Joe Hill nemá očividně rád vatu a vykecávání. Šest knih je hutným čtivem, které jen tak neodložíte.

Když jsem měl možnost si dát mezi 4. a 5. (a 6.) dílem pauzu, totiž díky čekání na vydání poslední dvojice knih, mohl jsem si ty předcházející zopakovat. A zjistil jsem (a s pětkou a šestkou si to potvrdil), že jsem začal mít rád nejen vypravěče, ale i kreslíře. Výtvarný styl mi totiž tehdy v prvních dílech zas tolik nesedl. V něčem příliš jistá a hezká linka postav, výrazné oči, puntičkářství, to vše mi jaksi nesedělo s jistou nekompromisností Hillova psaní. Jenže asi právě ona ambivalence nakonec zapříčinila, že jsem ilustrace zkoumal více a více a nacházel si v nich větší oblibu. Rodriguez ve finále série začíná dávat větší průchod rozmáchlosti. Širokoúhlé či celostránkové kresby jsou v řadě případů až impozantní. Jediné, s čím jsem se nedokázal stále smířit, jsou bílé potůčky slz, které se objevují, kdykoliv postavy prožívají emoci blízkou smutku a lítosti. Ani z hlediska vyprávění, ani z hlediska obrazu mi to nepřijde jako moc vhodné rozhodnutí.

Koukám, že jsem se rozepsal. To víte, snažím se tady působit jako recenzent, který má touhu Zámek a klíč sofistikovaně probrat. Ve skutečnosti jsem ale čtenář, který mu podlehl. A který je opravdu rád, že u nás série vyšla a já ji můžu mít doma na polici. A vlastně není nutné ji nyní moc rozebírat, důležité je si vzít každý z dílů do ruky a přečíst. Klidně vícekrát. Dejte na mé doporučení. Nezalitujete. A třeba pak, časem, si o ní více podiskutujeme…

 

Joe Hill, Gabriel Rodriguez
Zámek a klíč 5: Časohrátky
Comics Centrum, Praha 2016, 160 stran, 499 Kč

Joe Hill, Gabriel Rodriguez
Zámek a klíč 6: Alfa a omega
Comics Centrum, Praha 2016, 192 stran, 499 Kč

Navigate