Děsivá láska Absolutního miláčka

Román o lásce, která však spalujícím způsobem vstupuje do vztahu mezi otcem a dcerou, vzbudil nečekaně velkou pozornost. Ne snad kvůli své incestní povaze, ale díky na debutujícího autora nezvykle vytříbenému stylu. Příběh, který se v Absolutním miláčkovi odehrává dost možná provokuje, především se zadírá nepříjemně (a snadno) pod kůži. Fascinuje. A tím nás i znepokojí…

Svým pozitivním vztahem k edici Světová knihovna Odeonu jsem pro všechny, kdo už párkrát narazili na mé recenze či Twitter, známý. Současně se nebojím říct, že některé tituly mne vpravdě minou. Ať už proto, že nudí, nebo zkrátka mi sice osobitý, přesto pro mě cizí, styl romanopisců tak nesedne, až mě kniha skoro štve a příčí se.

Čtrnáctiletá Turtle žije s otcem ve zchátralém domě na kalifornském pobřeží. Toulá se po lesích, leze po skalách, dokáže ujít i desítky kilometrů… Ale tenhle vnější prostor kontrastuje s uzavřeností jejího vnitřního světa: od matčiny smrti vyrůstá izolovaně v područí svého tyranského otce, který ji deptá jak psychicky, tak fyzicky.

Zkraje Absolutního miláčka jsem to tak měl spíše s obsahem. Gabriel Tallent rozehrál třeskutější vyprávění o prapodivné dvojici (otec a dcera) docela bez opatrnosti – a já, do té doby znalý pouze několika málo „recenzí“ z Databazeknih.cz, už tak nějak předvídal, že se s Tallentem minu. A že asi ani tuhle 448 stránkovou záležitost nedočtu.
Nedočtení se ale nekonalo. Vlastně ani ne tak ze zvědavosti, jak to mezi „daddym“ a „kibble“ dopadne. Nedokázal jsem od románu odejít, protože jsem se stal přímým, zúčastněným pozorovatelem. Už dlouho se mi nestalo, že bych se natolik „napojil“ na postavy, a to i přesto, že mi vlastně otec byl ze své podstaty značně nesympatický a že i s jeho milou „kibble“ (jak dceři říkal) toho pravděpodobně mám minimálně společného. Tallent však vystavěl charaktery natolik živoucně, i se všemi jejich neduhy, agresí, že nebylo možné je nevnímat jako skutečné – a jejich děsivou lásku spolu s nimi jako pouto, které zkrátka bolí, ale naplňuje.

Absolutní miláček se pro mě stal mimořádným literárním zážitkem. A to jsem ani nebral vůbec v úvahu fakt, že pro jeho autora jde o román vůbec první. Bez uzardění můžu dodat, že právě tento kousek skvěle vystihuje přednosti samotné české edice. Ačkoliv předkládá i „otestované“ tituly (ty, které vzbudily velmi pozitivní ohlasy ve světě), ačkoliv někdy jede tak trochu u některých jmen se setrvačnosti (např. Palahniuk), přesto zde převládá odvaha předkládat žánrově buď těžko uchopitelná, nebo natolik různorodá díla. Stylově košatá paleta, která vstupuje do nejrůznějších, mnohdy až tabuizovaných, zákoutí naší společnosti, nebo „pouze“ naší intimity, se může pyšnit nyní dalším příspěvkem – Absolutní miláček totiž ukazuje, jak může být literatura současně křehká, malebná, jako i krutá, výsostně bolestivá a nepřívětivá. Gabriel Tallent tohle vše navíc dokázal uchopit v natolik čtivé formě, až člověk musí skutečně zatleskat.

Gabriel Tallent: Absolutní miláček, Odeon, 2019, 448 stran
e-kniha k dostání na webu Palmknihy.cz, 279 Kč

Navigate