GTD nefunguje

Rozčarování, zklamání, nebo třeba posměšné úšklebky. I takové reakce může vyvolat metoda GTD u uživatelů. Ukazuje se, že nemusí přinášet zázračný lék na potíže, naopak na nové dokáže i zadělat. Má to však svá ale…

 

Dotknout se tématu, o němž pojednává tento text, jsem měl v úmyslu, ke napsání mě však domotivovala diskuze, s níž jsem se před několika málo dny setkal na Twitteru. Zdálo se mi, že jako by z čistajasna přistála mezi námi domněnka, že GTD prostě moc nefunguje, že se tváří jako pomocník, ale umí hodit klacky pod nohy. A v neposlední řadě z diskuze vyskakovala prohlášení, že panuje kolem GTD zbožštění.

Nemyslím to nyní nijak útočně vůči diskutérům, vlastně v mnohém s nimi souhlasím, jen mě zarazila ta zvednutá vlna zpochybnění síly metody. Neuvědomuji si, že by se z GTD dělalo zlaté tele, lék na všechny nemoci. Ostatně, David Allen sice v knize propaguje vlastní dítko seč může, při pozorném čtení nám musí docházet, kde jsou nejen její přednosti, ale i omezení.

GTD je zpočátku jako hasící přístroj

No, teď dělám chytrého, pravdou je, že z počátků, kdy jsem s GTD začal, jsem se do určitého bludného kruhu dostal i já. Nyní se o zkušenost můžu podělit, dělám to hned zkraje každého svého školení, kde na nedostatky GTD upozorňuji a v uvozovkách řečeno ji i demýtizuji. Allen je pragmatické chlapisko, člověk proplouvající korporacemi a velmi dobře si uvědomuje, že vyprávět zahlceným a mnohdy chaotickým úředníkům i manažerům o poslání a budování vizí narazí na nepochopení, odpor, nebo zkrátka na neúspěch.

Pokud vám hoří v pokoji, vylezete na střechu, abyste se podívali na nebe a pouvažovali nad tím, jak by mohl barák za dvacet let hezky vypadat?

Allen sestavil takovou metodu, aby se dala nejen aplikovat okamžitě, ale také aby co nejdříve byly patrné její dopady. Síla jeho metody spočívá po jejím zapojení do pracovního procesu právě v tom, že vám onen oheň v pokoji uhasí.

Mně to tak před lety zafungovalo. Byl jsem spokojený a více GTD důvěřoval. To je fajn, ale taky nefajn. Protože jsem věděl, že s takovou organizací a s uvolněnou hlavou, ke které GTD napomůže, jsem schopen zvládat více projektů. Přikládal jsem si na bedra nové, současně jsem se snažil mít vše hotovo. Jaké bylo mé překvapení, když jsem sice byl uvolněný a organizovaný, ale u práce jsem seděl stejně dlouho? Kurnik, jak to že to GTD nevyřešila?

GTD a břímě, které na ni nakládáme

Jenže od toho metoda GTD není. Jednotlivé kroky Allenovy metody vedou člověka k většímu klidu (nezatěžuje si hlavu a vše má v dobře organizovaném systému), také k větší výkonnosti, neboť díky kontextům lze dělat řadu úkolů dohromady. Ve výsledku můžete být skutečně produktivní bytosti. Já se jí stal. Jenže ona deziluze, rozčarování (a bohužel někdy také cesta k vyhasnutí) pramení z nepochopení toho, že GTD je pouze prvním krokem k efektivitě. Protože efektivita nemluví o tom, udělat vše, ale udělat jen to, co je důležité. A jak to poznáme? Když známe své cíle, vize a máme i poslání. Zkrátka, občas se koukáme na svůj kompas.

Použil jsem tady slovo nedostatky, ale vlastně to není vůči GTD moc fér. GTD má prostě jiné cíle. Slabiny spočívají v nás. V tom, že jí buďto přikládáme vlastnosti, které nemá (pleteme si ji s metodou pro osobní rozvoj, plánování…), nebo na ni přenášíme naši odpovědnost.

Ano, i takoví lidé se najdou, myslí si, že metoda GTD (a vlastně jakákoliv metoda) jim sama vytrhne trn z paty, neřkuli udělá za ně vše, co je potřeba.

Proto mé jisté rozčarování z postřehů na Twitteru. Proč podrývat GTD, když jde o metodu, nástroj, nikoliv o slouhu, který za nás onu špinavou práci má udělat? Allen – a věřím, že ani náš web – o GTD nehovoří jako o samostatně fungujícím řešení, opravdu jde pouze o nástroj.

GTD jako pohon

Z výše uvedeného by se ještě navíc mohlo zdát, že GTD je dobré pro start, pak postupně přejít třeba na Coveyho filozofii a plánování. Já to udělal, ale od GTD jsem se neodstřihl. Důvod je prostý.

GTD je jako palivo. Můžete změnit auto, můžete se od země odlepit, vzlétnout a vidět svět z větší perspektivy, ale něco ten prostředek pohánět musí.

(Ano, i kůň nebo i my, když bychom se vydali pěšky, musíme mít svůj příjem energie…) GTD v tomto směru může velmi dobře sloužit. Udržuje hlavu čistou, věci mají svůj pořádek, není pro mě problém se snadno a rychle dostat jen k tomu, co zrovna potřebuji. Ale vždy tam musím být já. Má volba, mé rozhodnutí a má odpovědnost. GTD není roh ulice, za který se mám schovat.

 

Poznámka na okraj: Je řešením ZTD?

Možná, že při porovnání se ZTD působí GTD těžkopádně a odstřiženě od vyšších cílů, vizí a poslání. S tím nesouhlasím, protože Allen sice ve své knize (a metodě vůbec) příliš vyšší perspektivy nezdůrazňuje – o čemž jsem již z úvodu psal – na stranu druhou se o nich zmiňuje (tzv. vzletové dráhy), zvláště pak v knize Aby vše klapalo. Babauta si dal prostě tu práci, že jednotlivé kroky GTD přejmenoval a některé sloučil, něco odškrtl (kontexty), přičemž do své metody zapojil přístup Coveyho (viz knihaTo nejdůležitější na první místo). Nemám nic proti ZTD, ale to dost dobře nemůže fungovat, pokud jej chcete nasadit do týmu, který je aktuálně zaplaven rozdělanými projekty a sedí v něm řada takových, kteří si neumějí uspořádat pracovní plochu, natož svůj čas a práci.

Navigate