Jak dostat časopis do uší

Jak jsem se svěřil ve svém nedávném článku Inspirace do ucha, poslech mluveného slova představuje velký podíl ze způsobu, jakým vstřebávám informace. Poslouchat nemusíme pouze rozhlasové pořady, ale také některá česká periodika.

Jsem několikaletým předplatitelem týdeníku Respekt, přičemž pravidelně odebírám jeho elektronickou verzi. K ní Respekt automaticky přidává i časopis v audiu. Skvělý způsob, jak člověka motivovat k předplatnému, navíc velmi dobře ošetřený servis. Zvukovou verzi Respektu totiž nemusím poslouchat nutně ze stejnojmenné aplikace, ale také (pohodlněji) prostřednictvím aplikace Audiotéky. Právě Audiotéka.cz se rozhodla u Respektu jako u vůbec prvního týdeníku pravidelně časopis převádět do zvuku. Dvojice interpretů Jakub Hejdánek a Veronika Bajerová se stala pro mě všudypřítomným „partnerem“ po procházkách. Respekt totiž převážně poslouchám. Týden co týden bych jej nestíhal „prolistovat“ a přečíst, zatímco díky audioverzi neopomenu ani jediný článek. Sluší se doplnit, že ačkoliv má Respekt pravidelně něco pod tři hodiny stopáž, neobsahuje kompletní časopis. Schází pár drobností a pak jedna stěžejní věc: rozhovor. Zbytek tedy dočítám klasicky.

Předplatil jsem si už poněkolikáté i magazín Reportér. Dle mého jde o nejlepší společenský časopis u nás, obsahuje značně investigativní část, pak však i texty zaměřené na společnost, na kulturu nebo podnikání. Vychází sice jednou měsíčně, přesto jsem občas válčil s tím, abych jej četl celý a neměl skluz. (Může za to fakt, že zkrátka odebírám celou řadu, vesměs odborných, periodik.) Reportér se mi sice dost líbí v tištěné podobě, přesto jsem si jej předplatil coby aplikaci pro tablet a mobil. Technicky ji má nyní už stejně řešenou jako Respekt, takže se čte opravdu dobře. Zatímco Respekt automaticky k e-verzi nabízí audio, Reportér jen za příplatek (zaplatíte místo 350 Kč dohromady 500 Kč). Zaváhal jsem a vlastním verzi bez audio verze. Ta se však dá dodatečně dokoupit za 200 Kč, což vzhledem k ročnímu předplatnému je vlastně směšná částka. Bohužel zde neplatí (zatím) ona provázanost s Audiotékou, takže poslouchat lze pouze z časopisu, nikoliv z aplikace Audiotéky. Ta mi však pro poslech přijde mnohem komfortnější. Řešit se to dá i tak, že si jej koupíte přímo u Audiotéky a budete mít každé číslo na své poličce.

No a aby toho nebylo málo… docela pravidelně jsem si kupoval Forbes. Pak mě s těmi všemi svými žebříčky přestal bavit, po odmlce jsem mu dal šanci a bavil mě už víc. Jen vlastně obsahoval řadu textů, které mě nezajímaly. Elektronická verze je mizerná (na značku typu Forbes vlastně dost ostuda), takže kupuju na stánku papírovou variantu. Přijde mi to poněkud neekologické. A vlastně mi zde i vadí reklama. Nebo dokonce docela často využívaná otevírací obálka s reklamou (nejde snad víc znepříjemnit čtení svým čtenářům). Říkal jsem si, že tedy Forbes přestanu číst, nicméně pak mě napadla jiná varianta. Budu jej poslouchat.
Audiotéka.cz prodává každé číslo za stejnou částku, za jakou byste jej koupili na stánku (89 Kč), přičemž například březnové číslo vám vezme 3 hodiny a 21 minut času. A neobsahuje všechny texty (v porovnání s audio-Reportérem, který obsáhne až na malinké detaily opravdu celý magazín). Jenže v tom já spatřuji výhodu zvukového Forbesu. Obsahuje totiž v načtené podobě právě ten obsah, který mě nejvíc zajímá a baví. Odpadá přeskakování desítek reklam, nebo pak také všelijakých grafů, tabulek a srovnání. Chápu, že někteří si asi kvůli těmto žebříčkům Forbes kupují, já patřím mezi čtenáře, které na tomto periodiku nejvíce obohatí dobře vedené rozhovory a podrobné vhledy do fungování konkrétní firmy. A právě to zvuková verze nabízí. V čisté podobě.
A ačkoliv jsem březnový Forbes měl i v papíru, stejně jsem nakonec dal přednost tomu na poličce Audiotéky. Zatímco u Reportéra se přeci jen ještě rád podívám i dovnitř čísla, má hezkou čistou grafiku a kvalitní fotografie (ty „přefiltrované“ z Forbesu mě za srdce zrovna nechytají).

Nyní jsou už dva týdny v oběhu březnová vydání. Z aktuálního Reportéra určitě doporučuji článek o Martinu Žufánkovi. Ačkoliv alkohol piji velmi sporadicky (víno), jeho značku znám a fandím jí. O poznání zajímavější však pro mě byl text Nemůžeš být matka a Che Guevara zároveň o Raghda Hasan, ženě, která mimo jiné dostala tři roky za kritiku syrského režimu. Jenže není pouze bojovnicí za svobodu, ale také matkou. Článek přibližuje, jestli jdou tyto dvě role spojit. Silné čtení.

To březnový Forbes přináší moc dobrý rozhovor s Jakubem Havrlantem (Rockaway) o jeho cestě směrem nahoru i o strategických plánech s firmami jako MALL.CZ. A se zájmem, snad proto, že žiji ve Zlíně, jsem si poslechl exkurzi do fungování Tescomy, jejíž čelní představitel, Petr Chmela, se letos stal EY Podnikatelem roku.

Kdybyste chtěli slyšet ukázku, nebo si rovnou jednotlivá aktuální vydání poslechnout:

P.S.: Pohrávám si s myšlenkou, že bych si hned po vydání nových čísel oba magazíny poslechl a v nedlouhém článku se na blogu podělil o to, co mě z aktuálního Reportéra a Forbesu nejvíce zaujalo.

 

Navigate