Jmenuji se Nik, Nik jako Nikdo

Téměř už tomu bude deset let, kdy se v češtině objevil na pultech knihkupectví Gaimanův román Kniha hřbitova. Letos jsme se mohli dočkat jeho nové úpravy. Převyprávění P. Craigem Russellem není jiné pouze tím, že z románu vznikly knihy dvě, ale také samotnou formou. Jak První kniha hřbitovní, tak i ta Druhá kniha hřbitovní totiž jsou komiksy.

Comics Centrum co do výběru svých látek rozhodně nezapře jistou zaměřenost na pošmourno až mrtvo. Stalo se domovem pro Hellboye i Ú.P.V.O., duchařiny jsme si užili až až v adaptacích povídek Edgara Allana Poa, stejně tak i ve výtečné sérii Zámek a klíč. Nyní máme možnost, jak už bývá u Comics Centra zvykem, ve velmi kvalitním provedení vzít do rukou kompletní Gaimanův příběh o chlapci, který vinou zlých událostí vyrůstal na hřbitově.

Zatímco v první knize se Russell soustředil zejména na vykreslení prostředí a ustavení základních charakterů, Druhá kniha hřbitovní sehrává podstatnější roli v rámci rozuzlení dílčích motivů – zejména toho ústředního: proč měl Nik(do) vůbec v dětství zemřít (a proč mu toto stále hrozí). Vedle hlavního konfliktu se spřádají pak ty vedlejší, některé více, některé méně podstatné. Rozhodně nejpoutavější otázku představuje opatrovník Nika, poněkud ne-živý a ne-mrtvý Silas. A jestliže se v „jedničce“ objevil záblesk přátelství, ve dvojce už dokonce vyrůstá zárodek něčeho, co by se mohlo nazvat i zamilovanost. Jenže na romantiku raději zapomeňte, Druhá kniha hřbitovní má nejen žánrem, ale i svým tématem (a posláním) cestu vyšlapanou jinudy. Ačkoliv se může zdát, že to nějak souvisí se smrtí či strachem, podstatné téma je samotné dětství a dospívání. Vlastně v tomto spatřuji největší přednost knih, lehkost (rafinovanost), s jakou dokázaly do sebe vstřebat psychologické motivy zrání dítěte (se všemi kolizemi, jež jim klade výchova, autority, poznávání nového), a to aniž by přestaly působit jako „béčková“ výprava kolem hrobů s tajemnou mytologií a konspirací, za níž by se nemusel stydět ani Dan Brown.

Obrazově je kniha kompaktní, a to i přes skutečnost, že se na třech jejích kapitolách poděli různí kreslíři. Může za to zejména vyladění barevnosti, které dominuje (vlastně logicky) kombinace tmavých a chladných odstínů, zejména pak černé, modré a zelené, která má blíže spíše k modré a šedé. Zatímco první kapitola v podání Davida Lafuenta upřednostňuje „západní komiksový“ ráz, docela dost výraznou dynamiku v obraze, silnější obrysovou linku, ve větších záběrech znatelné zjednodušení, Scott Hampton dává přednost obrysové lince o poznání jemnější a práci s barevnými plochami. Kresba má blízko k tahům štětce a k využití „vodovek“.

To třetí kapitola sdružuje další tři jména (Russell, Kevin Nowlan a Galen Showman) a charakteristická je pro ni tenká linka a i funkční zacházení se šrafurou.

Druhou knihou hřbitovní se příběh uzavírá. Ne že by byl sám o sobě kdovíjak originální a jednotlivé motivy zcela využité, jak jsem však uvedl o něco dříve, zejména díky charakterům – a hlavnímu tématu – představuje velmi kvalitní počtení (i) pro mladší čtenáře.

Téma/Příběh
Vyprávění
Kresba
Coloring
Průměr

Název:
Druhá kniha hřbitovní
Autor: P. Craig Russell
Rok vydání: 2017, 1. vydání
Počet stran: 168
Nakladatelství: Comics Centrum
Cena: 599 Kč, u nakladatele 419 Kč
ISBN: 978-80-88152-21-7

 

 

Navigate