Kde máš slepičku, Kohoutku?

Vždy jsem měl slabost pro nahrávky již prachem času pokrytých rozhlasových nahrávek. Stěží mi proto mohlo uniknout restaurované vydání slavné dramatizace textu Ludvíka Aškenázyho Bylo to na váš účet z roku 1964.

Tehdy u zrodu stála miniaturní povídka Vajíčko, kterou sám autor ještě za spolupráce Jaroslavy Strejčkové přetvořil do rozsáhlejšího útvaru a scénáře určeného pro rozhlas. Režisér Hořčička pak měl velmi šťastnou ruku při volbě a samotném vedení hereckého ansámblu. Pochopitelně nejvíce pozornosti na sebe strhává ústřední dvojice hlasů, kdy Jaroslava Poštefla staršího znázorňuje Karel Höger a jeho mladší podobu pak Vladimír Brabec. Högerovo mistroství i ve filmech spočívalo ve schopnosti být uhrančivě dramatický, aniž bychom slyšeli skřípání divadelních prken. Höger navíc umí velmi nečekaně střídat polohy, kdy zvýšený hlas přechází do šepotu, svým působením mnohdy ještě drásavějšího. V rozhlasové hře Bylo to na váš účet hraje člověka postupně rozloženého na molekuly duše, které trpí vzpomínkami na minulost, neboť ta se očividně proměnila v prach. Všudypřítomnou tísnivost jako brnkání na rozladěný klavír umocňuje opakující se otázka, zda náhodou někde za volajícím nepláče dítě. Můžeme v tom hledat symboliku, nebo také prostý projev zraněné paměti.

\"\"

Bylo to na váš účet má postav ale více, skládají mozaiku, kdy sklíčka se objevují jaksi náhle, jako asociace. Některé se chvíli smějí, aby další propadly v znepokojení či pláč. Bezpochyby některé unesla Smrt dříve, než by čekaly.

Rozhlasová hra tehdy sklidila uznání i ve světě a dokazuje, jak kongeniální režijní a dramaturgická práce s textem může být, pokud společně vnímá slovo v ústech herce za prvořadé. Ustupuje tedy stranou hudební kompozice, i práce s ruchy je velmi skromná, protože hudbu utváří Höger svou řečí sám…

Ukázku či nahrávku si můžete poslechnout/zakoupit zde.

Navigate