Kniha, která mě učila pozornosti

Na tuhle knihu jsem se těšil. Sledoval jsem zpovzdálí (rozumějte skrze sociální sítě), jak se chystá, jak se připravuje, a tušil, že se mi bude líbit. Takovým tím jiným způsobem, než že ocením její příběh, způsob vyprávění a originalitu. Že se mi bude líbit proto, že se mnou něco udělá.

Kočičí host české čtenáře seznamuje s japonským spisovatelem Takaši Hiraidem, je však trochu paradoxní, že ačkoliv Hiraide píše v první osobě a vypráví o svém vztahu ke kočce, která k němu od sousedů chodila, nemám v úmyslu vyhledávat a vyčkávat na jeho další texty. Mám v plánu si najít jinou japonskou literaturu, takovou, která vychází z tradic haiku, takovou, která nahlas nemluví, přesto něco říká.

Už když jsem Kočičího hosta vzal do rukou, cítil jsem, že to bude právě ta kniha, co se mi bude líbit. Je totiž hezká. Má přebal, který s vámi komunikuje. Ať už povrchem svého papíru, nebo přímo samotnou grafickou úpravou textu a titulní kresby. Má v sobě řád, jednoduchost, přesto obrovské množství citu a energie. A přesně taková je i samotná kniha, její text, její sdělení. S jednoduchostí jde až na dřeň. Vlastně velmi banální příběh, který má svůj obyčejný začátek a obyčejný konec (byť smutný). Žádné literární příměry, metafory, symboly… Kočičí host plyne tiše, tu vodu v proudu ani nepostřehnete. Ale nezůstanete stejní. Něco se ve vás odehraje. Vlastně kdoví… nechci za vás mluvit. Myslím tím sebe. Ke kočkám nemám nijak zvlášť kladný vztah (jasně, jsem prostě „ten, který má rád psy“) a ani po přečtení mě nenapadlo si žádnou pořídit (ano, mám totiž psa). Jenže on ten Kočičí host není vlastně ani o kočce a o tom, abyste je začali mít rádi. Je o všednostech, které nám dělají (měly by dělat) radost. O pomíjivosti, protože vše fyzické není trvanlivé, stejně jako o nesmrtelnosti, protože vše duchovní nemůže zahynout.

Kniha mi přišla do rukou v (ne)vhodnou dobu. Období, kdy mi myšlenky v hlavě zběsile závodily o svou pozornost, zapříčinilo, že jsem Kočičího hosta začal číst znovu celkem čtyřikrát – a to jsem byl už někdy ve třetině, takřka polovině knihy. Cítil jsem, že mi něco uniká, že vstřebávám pouze popis děje, nikoliv ducha knihy. Zkoušel jsem to s Kočičím hostem zas a znovu. Ne snad, že by se knize podařilo mi úplně v hlavě uklidit, nebo mě zcela zklidnit. Přesto odvedla kus „práce“. Upozornila mě na fakt, že se něco děje a že je třeba něco s tím udělat. A alespoň částečně se jí kromě svého tématu podařilo do mě dostat kousek klidu a pozornosti. Pozornosti třeba na to, aby mi neunikaly ty všední chvíle, které mohou (a jsou) být hezké.

Téma/Příběh
Vyprávění
Literární styl
Grafické zpracování
Průměr

Název:
Kočičí host
Autor: Aleš Kot
Rok vydání: 2016, 1. vydání
Počet stran: 136
Nakladatelství: HOST
Překlad: Anna Křivánková
Edice: Překladová beletrie
Vydání knihy: vázaná, e-book
ISBN: 978-80-7491-778-3

 

 

 

Navigate