Nezpronevěřit se
Snažil jsem se vždy naslouchat intuici. Vnitřní hlas mě několikrát uchránil před přešlapy, nebo také napomohl k cestě, která mi pak přinášela radost. V těchto dnech byl hlas zvučnější a dával tušit, že bych se měl zastavit a něco přehodnotit.
Pokud navstívíte můj osobní web, zjistíte, že mám snahu fungovat ve vícero pracovních rolích. Baví mě to a navíc jsou role vzájemně spojené, inspirace a zkušenosti se přelévají z jedné do druhé. Jako svoji ústřední chápu roli pedagoga, čím dál více času si však začalo ubírat lektorství. Kurzy a školení s tematikou GTD a efektivity mě baví, ale poptávka se rodila pochopitelně především ve firemním prostředí. Nedivím se, ostatně, koncept i cenu jsem tak nastavil. Pak jsem se ale zastavil a konečně se plně koncentroval na to, co mi říká intuice.
Rok co rok vždy na přelomu, kdy jeden končí a druhý začíná, si sepisuji své osobní poslání. Má být jako ústava, ohlídat, aby se jí žádný cíl, projekt, úkol a ani mé chování a uvažování nezpronevěřilo. A právě s tím měl můj vnitřní hlas problém. Cítil, že se podílím na něčem, z čeho nevychází hodnoty, které by mě naplňovaly. Nechával jsem se strhnout leskem mincí, abych postupem času ztrácel energii, neboť jsem stál před skupinou, která měla kurz z povinnosti a mnohdy šlo ne o neschopnost zaměstnanců, ale samotného vedení.
Ve chvíli, kdy jsem začínal být prázdnou skořápkou, přišly projekty, jejichž cílem není vydělat, ale měnit svět k lepšímu (zkuste si přečíst knihu Proměna a budete mi rozumět ještě více). Najednou byla intuice hlasitá jako kostelní zvon. Rozhodl jsem ji poslechnout.
A co je výsledkem? Přehodnotil jsem způsob, jakým trávím čas a jakým vyvažuji jednotlivé role. Potvrdil jsem si své hodnoty a priority a smazal to, co se s ni i rozchází. Rozhodl jsem se, že přepracuji svoji lektorskou činnost a budu se více věnovat jen kurzům a projektům, které budou přinášet hodnoty – podílet se na vzdělávání, na nacházení klidu a harmonie i u skupin či jedinců, kteří si obyčejně taková školení nemohou dovolit.
Když jsem si všechno toto srovnal v hlavě/srdci, obklopil mě netušený klid a radost. Odstřihl jsem se od něčeho, co mě dlouhodobě svazovalo, i když jsem si to nechtěl přiznat. Ačkoliv to může vyznít jako chlubení, mám ze sebe radost. Že jsem se dokázal zastavit a opustit cestu, která šla jiným směrem, než jakým se ubírá mé životní poslání a hodnoty.
