Být stromem a nikdy nevyrůst
V době, kdy ještě Harry Potter nemával svojí kouzelnou hůlkou, dobrodružství obstarávali zlotřilí psanci v prériích, hrdí a rudí náčelníci, popřípadě Štorchovi lovci mamutů a jiné zvěře. Exotika, statečnost, příroda. Koktejl ingrediencí, které nesměly chybět na poličkách našich dětských pokojů. Pokud jsme chtěli prožít napětí (a být vedeni správným směrem), listovali jsme ve skromnějších Foglarovkách. A možná právě k nim má Carterova kniha z druhé poloviny 70. let nejblíže. Lákala nás ale spíše kvůli indiánské tematice, “výchovný” aspekt v ní vnímáme až v době, kdy jsme oproti hlavnímu hrdinovi několikanásobně starší. Zatímco Foglar varioval motivy přátelství, soudružnosti, etiky a společenské odpovědnosti, Carter promlouvá skrz moudrost kmene Čerokijů. A hovoří o vztahu přírody a člověka, o magických aspektech komunikace mezi námi a krajinou, o kořenech, které v půdě nemá pouze strom, ale také každý z nás.
Křiváci běloši
Škola Malého stromu nedisponuje tolika napínavými epizodami, abychom měli potřebu je transformovat do dětských her, skutečně více působí jako učebnice – vede nás k porozumění a toleranci. Což poněkud překvapí, když budeme brát v potaz skutečný život autora knihy. Forrest Carter totiž většinu energie věnoval politické angažovanosti, a to v podporování rasové segregace. Číst některé Carterovy výroky a procházet jeho životopisná data a následně poté vzít do rukou tuto – mnohdy až duchovní – literaturu vede k úvahám, do jaké míry jde o vypočítavost a do jaké míry v tom mohl sehrát konec autorova života, jenž se údajně nesl ve znamení distance od minulosti (ale i rodiny) a pravděpodobně tedy hlubší sebereflexi.
Škola Malého stromu může být čtenáři vnímána jako přespříliš stereotypní – indiánští obyvatelé jsou moudří a mravní, zatímco valné většině bílých byste ruku nepodali a ještě před nimi zavřeli okenice. Podtrhává to i čtenářských/herecký přednes Lukáše Hlavici, který u přímé řeči bělochů pravidelně zkřiví hlas. Farmáři, politici, ale i místní duchovní hulákají, mluví jako karikatury a jdou do jednoznačného kontrastu s chápajícími indiánskými prarodiči. Naštěstí Hlavica černobílost ve svém hlasovém projevu zmírňuje, když i dědečka ústředního hrdiny cituje leckdy obdobně hurónsky. S tím rozdílem, že v projevu indiánského děda cítíme spíše určitou prostotu a domorodost, nikoliv tedy mravní křiváctví.
Ta křehká hrana mezi smíchem a slzami
Při poslechu Carterova díla mu ale jasně rozdané karty prominete. Ostatně, kniha má promlouvat i k menším generacím, pro něž rozpoznání dobra a zla nelze komplikovat psychologickou nejednoznačností a variabilitou. Škola Malého stromu je totiž ze své podstaty prostá jako její ústřední hrdinové. Ti vstávají s východem slunce, aby jej tiše obdivovali, přes den obdělávají půdu a raději se ani nesnaží pochopit, oč jde místním politikům. Díky takovému konceptu však mnohem zřetelněji vyplouvají na povrch jednotlivá poselství, schovávající se v desítkách drobných epizod. Ať už jde o ty, co se odehrávají v přítomném čase, nebo na ně chlapec vzpomíná či mu je vyprávějí jiné postavy. Příběhy spolu příliš nesouvisejí, což by mohlo vést dramaturgii vydavatelství ke zkrácené verzi knihy, ale právě díky zachování rozsahu nezaniká pestrost díla. Stejně jako slavný western Malý Velký muž, i Škola Malého stromu dokáže mistrně přepínat mezi humornou a vážnou rovinou. Při poslechu se tak budete dost možná hlasitě smát (či alespoň usmívat), abyste o chvíli později slunečními brýlemi kamuflovali slzy v očích.
Režisér Aleš Vrzák balancování mezi veselým a smutným zvládá velmi dobře, i když by mohl někdy zmírnit v Hlavicově přednesu sklon k přílišnému stesku (nechci použít přímo slovo sentiment). Výborná je zejména poslední třetina nahrávky, kdy se i hudební podkres neváže jen na místa, která epizodu rámují, nebo když zazní nějaké indiánské moudro. Zpěv a bubny začnou znít tehdy, kdy byste nejraději do příběhu vstoupili a hlavním hrdinům pomohli, nebo je alespoň objali. Vše vygraduje v tiché, o to více dojemné, finále, po kterém na všechny chybyŠkoly Malého stromu zapomenete a odpustíte i životní poklesky jeho autora, Forresta Cartera.
Autor: Forrest Carter
Čte: Lukáš Hlavica
Režie: Aleš Vrzák
Stopáž: 6CD / 7h 40min
Verze: Nezkrácená
Datum vydání: 11.5.2009
Oficiální stránky a možnost zakoupení zde
