Svěrák v krabici

Osmička je mé oblíbené číslo. A přesně tolik filmů lze najít v hezky vyvedené krabici, kterou Magic Box znovu vydal na DVD celovečerní hrané tituly Jana Svěráka.

K mým oblíbencům patřil od samého začátku. Obecnou školu považuji za jeden mému srdci nejmilejších českých filmů, vlastně mě nikdy Svěrák nedokázal vyloženě zklamat. Přesto se můj vztah a názor na jednotlivé snímky vyvíjí. Tahle kolekce mě přivedla k tomu, abych si valnou většinu oprášil a (znovu) k nim našel vztah.

Rozhodl jsem se, že nebudu psát nějaké sálodlouhé recenze, pouze u každého z filmu vypíši stručně v bodech, co se mi na něm (ne)líbí.

DVD Kolekce filmů Jana Svěráka obsahuje 8 filmů. V září 2016 ji vydal Magic Box (více informací zde) a stojí 699 Kč.

Obecná škola

  • Její sépiová patina v sobě nese přesně ten druh laskavosti, která mě těší. A která je ještě i únosná. Bez patosu, přílišné sladkobolnosti.
  • Má tolik zajímavých charakterů, že by o nich de facto mohl být samostatný film. Přesto ten hlavní nikdy nepřestává být tím nejdůležitějším. Vyprávění má otec i syn pevně v rukou. Linky se nerozbíhají, netříští.
  • Obsahuje několik momentů, které se mi vryly do paměti – a těžko je odtud dostanu. Nástup Igora Hnízda, akce s kočárkem, lízání namrzlého zábradlí, postava ředitele, rozhovor chlapců o tom, že Eda je vlastně takový náhradní syn a – ano – cesta vlakem. Překrásná.
  • Viděl jsem film tolikrát, že bych jej kvůli rozpomínání už vidět nepotřeboval. Ale to mi nebrání se na něj dívat znovu.

Akumulátor 1

  • Pamatuji si, jak jsem hltal jednotlivé informace v dobové Cinemě. Nejdražší český film? Plno moderních triků? Český akční film? Natěšen jsem se k filmu dostal a odcházel z projekce zmatený. Tehdy jsem vůbec nechápal, co Svěrák odvyprávěl.
  • Vrátil jsem se k filmu o něco málo později, bohužel ne o dost později. Opět. Nechápal jsem.
  • Podíval jsem se na něj nyní. Po dlouhé době. A žasl. Jak originální film je. Má silné téma, invenčním způsobem uchopené, a to tak, aby si vzal na paškál i všelijaké klišé akčního žánru.
  • Ocenil jsem, že Jan Svěrák dokáže být vlastně i „erotický“. A vtipný, nejen takovým tím typicky „Zdeňkovským“ humorem. Nicméně právě jeho otec, Zdeněk Svěrák, se mi ve filmu obrovsky líbil.
  • Triky působí nyní už spíše srandovně, přesto řada scén, zvláště putování energie, přestřelka na ulici, má dynamiku. A pasáže z nitra televize, které mi kdysi unikaly, tentokrát slouží pro potěchu – jsou zábavné a dramaturgicky posilují vyznění hlavního charakteru.
  • I když chápu, proč ona číslice v názvu je, stejně mi je trochu líto, že dvojka neexistuje…

Jízda

  • Dlouho jsem se jí vyhýbal. V době jejího vzniku jsem zkrátka nebyl mentálně nastaven na české road movie.
  • Na filmu mě drží nejvíce ona atmosféra a lehkost, s jakou Svěrák a jeho kolektiv film natočili. Stejně jako Akumulátor 1, i Jízda mi přijde, že filmy definují naše 90. léta. Že oba ovlivnily tuto dekádu, stejně jako dekáda ovlivnila je. Mají v sobě kus revolty, jinakosti, zkoušení, originality a vlastně dokáží být česky světové.
  • Od hlubšího prožitku mě nicméně odcizují samotné postavy, k nimž jsem si nevytvořil žádný vztah.

Kolja

  • V době, kdy měl premiéru, a pár let poté, jsem jej viděl asi tucetkrát. Pak si dal pauzu. Do nynějška. Myslel jsem, že už mě Kolja nechytne, stal se opak.
  • Obdivuji, jak se Svěrákům podařilo natočit něco tak kosmopolitního (s jasným potenciálem chytit za srdce i akademii a dojít si pro Oscara) a současně tak spjatého s naší kulturou a humorem.
  • Na Koljovi jsem ale od samého počátku měl nejraději kameru Vladimíra Smutného (je zde asi nejvíce detailů ze všech Svěrákovských filmů) a střih Aloise Fišárka. Zatímco u Obecné školy mi přijde Svěrákova režie hravá, u jeho dalších počinů ještě troufalejší, z Kolji cítím už větší důraz na promyšlenost každého detailu. Aby se filmařsky zkrátka vše odvedlo na 100%.
  • A nechci zapomenout na hudbu. Já Dvořáka prostě miluju…

Tmavomodrý svět

  • Cinemě byl několikadílný seriál, který nás seznamoval s procesem natáčení. Na film jsem se tolik natěšil, až jsem z kina odcházel s rozpaky.
  • Nedokázal jsem tehdy (a ani nyní) moc určit, co konkrétně na filmu nefunguje, ale působí na mě jaksi chladně. A to i přesto, že bych zde byl schopný vypsat desítky scén, které se mi moc líbí, dojímají mě, nebo mne díky nim mrazí. Jako celek mi ale Tmavomodrý svět stále nějak uniká… Že by v něm byla (v porovnání s Koljou) cítit při realizaci větší snaha o to, aby film zaujmul svět?
  • Jestliže jsem psal, že u Kolji má režijní vedení Svěráka potřebu vše pečlivě držet v rukou, v tomto případě se snaha projevila do křeče v těchto rukou. Kolju totiž drží mnohem více humor a pomyslná obyčejnost vyprávění Zdeňka Svěráka, zatímco Tmavomodrý svět už začíná být přespříliš vážný a s ambicí vyprávět „americky“.
  • Tehdy jsem měl moc rád Lindu Rybovou. A tak jsem za její obsazení byl Svěrákovi vděčný. Nyní na filmu mám mnohem raději hudbu.

Vratné lahve

  • Po premiéře jsem byl zklamaný. Tehdy jsem oceňoval Babí léto, Svěrákův pohled na stáří mě nudil. Přišel mi vlastně jaksi neosvobozující, dostatečně neprocítěný.
  • K filmu jsem se vrátil až teď. A naprosto jsem svůj názor otočil. Tolik humoru a lidskosti, co jsem v něm najednou našel. Najednou mi Vratné lahve přijdou tou svou neokázalostí intenzivnější než Michálkův „herecký koncert“ v Babím létě.
  • Jediné, čemu moc nerozumím, to je „optika“ při snových scénách nebo závratích. Opravdu chtěl Jan Svěrák, aby to působilo tak amatérsky?
  • A prozradím, scéna v balónu mě prostě dojala… je krásná. Jsem rád, že nakonec film vznikl, i když už to vypadalo na opak.

Kuky se vrací

  • Byl jsem tehdy na novinářské projekci a v rozhovoru s Janem Svěrákem padla otázka od něj: „Pro koho si myslíte, že film je?“ Cítil jsem v tom nejistotu. A dost možná se dostala do filmu jako takového. Je skutečně pro děti, nebo je spíše pro nás, co bychom dětmi chtěli být? Možná je to vlastně jedno.
  • Líbí se mi výtvarné řešení Jakuba Dvorského. Líbí se mi hudba. Líbí se mi plno nápadů. A po nějaké chvíli jsem si zvykl na trošku „apatický“ herecký projev Zdeňka Svěráka, aby se mi pak zdál jako naprosto skvěle „nalezený“. Jen v těch postavách bezdomovců se trošku ztrácím… jestli tam musejí být, jaký mají opravdu smysl pro příběh a pro vyznění filmu.
  • Myslím si, že Kuky potřebuje ještě čas. Že bude patřit mezi klasiku. Ale ještě si počkáme.

Tři bratři

  • U těch si nicméně nedokáži troufnout něco obdobného. Děti se v kině prý i smějí a baví. Já se naopak pořád zmítal mezi „ale to je vlastně fajn“ a „ale na to se přece nedá koukat“.
  • Bylo to docela drahé na výrobu, přesto mi to jako celek působí nedodělaně. Jako by se někam spěchalo.
  • Ačkoliv řada písní má podivný, až absurdní text a melodii, zvláště u Červené karkulky mi to vůbec nevadilo, naopak mi to přišlo sympaticky prdlé. Poslední pohádka mě nezaujala vůbec ničím.
  • A vůbec to spojení tří pohádek jen kvůli nějakým třem bratrům… možná si mohl Zdeněk Svěrák najít rafinovanější klíč.
  • Fakt netuším, co si o tomto filmu myslet. Je jako ten vlk z Karkulky. Člověk by se mu i smál, ale vlastně neví, jestli mu nemá být spíše trapno…

 

DVD Kolekce filmů Jana Svěráka obsahuje 8 filmů. V září 2016 ji vydal Magic Box (více informací zde) a stojí 699 Kč.

Filmy jsou také dostupné online prostřednictvím služby HBO GO. Tato „kolekce“ obsahuje navíc i celovečerní dokumentární film Tatínek.

 

 

Navigate