Táta a táta

Před šesti lety jsem se náramně bavil u překvapivě nekorektní komedii Millerovi na tripu. Její humor má jen málo společného s novinkou Táta je doma. Přesto scénář psal tentýž člověk. Sean Anders.

Anders si už několikrát odzkoušel i režisérskou sesli, žádná z anotací mě nepřivedla až ke zhlédnutí. A to dokonce ani v případě pokračování mimořádně vtipných Šéfů na zabití (jedničku režíroval ale Seth Gordon). Měl jsem tedy vůbec důvod se k Táta je doma nasměřovat?

Bezpochyby nebudu v tomto světě sám, kdo si čas od času rád při večerním posezení s rodinou usedne do křesla a nechá na sebe proudit světlo z obrazovky, na které se odehrává svým způsobem banální zápletka, takřka nevyžadující mou diváckou aktivitu, jen s úmyslem pobavit. Vlastně bych napočítal tucet titulů, kdy jsem po skončení s vděčností vypnul přehrávač, s vděčností, protože ten čas uplynul bez karambolů, nudy, s odérem příjemnosti v obýváku. (Ehm, jak si tyhle formulace čtu, zjišťuju, že by je neměl číst žádný z mých pedagogů nebo vlastně i kolegů z filmové vědy, kterou jsem před lety absolvoval…) O jednom z nich jsem nedávno psal.

Od Táty je doma jsem tedy neočekával žádnou řemeslně nadprůměrnou záležitost, ani originalitu (nebo zkrátka momenty překvapení) v ději. Film k tomu potřebnému uspokojení neměl daleko, ale současně mě svými některými prvky neustále od pohody odváděl.

Komedie, v jejímž čele stanuli dva známí herci (Will Ferrell a Mark Wahlberg), kteří umí skutečně i hrát, staví konflikt na střetu biologického otce s tím novým, „opatrovnickým“. Téma „dvojího rodičovství“ není nijak nové, v dnešní době rozhodně ale aktuální. Jenže o žádné ponaučení v tomto případě nejde (to mi ale nevadí), úmysl spočívá především v konfrontaci slušňáka a drsňáka. Nemotory a takřka „hodinového manžela“. Nudného sympaťáka a poutavého drsoně. Řadu vtipů lze sice dopředu předpokládat, ale ani o moment zvratu a překvapení zde patrně nejde. Máme sledovat, jak se jednomu tátovi hodně daří a je cool, druhému nedaří a je chudák. Ale pak ten cool dostane ponaučení a sílu od chudáka, a tak budou oba dobře fungovat pospolu. OK. Fajn předpoklad k rodinné komedii. Bavil bych se (do značné míry kvůli několika drobným fórům a epizodním postavičkám), jenže mi natolik vadila ona bezcitnost vůči „tátovi-chudákovi“ (Ferrell), že mi z komedie vůbec příjemně nebylo. Ta nevyrovnanost a až dramaturgická bezohlednost, kdy velkou část filmu mám sledovat, jak táta Ferrell dostává nakládačku (v podobě různých tu více, tu ještě více tragických karambolů), způsobila, že lítost a fandění vůči této postavě přerostla v nenávist vůči scenáristům a režisérovi. Stačilo by onen jazýček na vahách udržovat v jiných mírách a komedie by fungovala velmi dobře.

Lze ale předpokládat, že každý z vás (několika málo, co jste dočetli až sem) bude mít onu hranici únosnosti nastavenou jinak – a tak se budete u filmu bavit více nebo méně než já.

Režie
Téma/Příběh
Vyprávění
Postavy
Styl
Herecké výkony
Technické kvality filmu
Průměr

Táta je doma
Daddy’s Home
Režie: Sean Anders
Rok vzniku: 2015
Vydal: MagicBox
Nosič: Blu-RayDVD
Cena: 499 Kč, 299 Kč

 

 

Navigate