Tělo přikryté pískem

Čtyři roky dělí druhý román od famózního debutu Osamělost prvočísel, roky naplněné očekáváním a zvědavostí. Paolo Giordano vstoupil sice do jiných vod, ale nezklamal.

Provincie Faráh se nachází v jihozápadní části Afghánistánu a právě zde sídlí také většina příběhů, jež Giordano bez halasné literárnosti vypráví. Válečný konflikt se mu mohl stát ústředním tématem, Giordano zvolil ale způsob ne nepodobný slavnému filmu Stanleyho Kubricka Olověná vesta. (Ostatně, na film i v některých místech přímo odkazuje.) Válka jako taková představuje prostor, do kterého lze vnořit archetypální konflikty, nebo prostor, z něhož sami od sebe začnou vyrůstat stonky, s nimiž autor posléze začne pracovat. Tělo kombinuje obojí. Najdeme v něm nepřekvapivé situace, dost dobře přenosné do románu odehrávajícího se o pět století dříve v poklidné vesničce, stejně jako pnutí, jež má zárodky v odloučení, pobytu na nepřátelském území a stresu vyvěrajícího z konfrontace vlastní nedospělosti a okolí a vojenského systému.

celá recenze

Navigate