Významní vědci kousek od nás

Záhy po publikování mého textu o podcastech, které poslouchám, mi cinkla zpráva od jedné mé kamarádky, zda-li prý znám a poslouchám Neuron Stories. Neznal jsem a neposlouchal. Ale napravil.

O činnosti Neuronu, nadačního fondu pro podporu vědy jsem věděl již dříve zejména díky Twitteru. Bez mučení uznám, že jsem se doposud tolik neponořil do objevování, co všechno Neuron podpořil, kdo jakou cenu získal, každopádně mi význam fondu přijde více než výborný. A když jsem se tedy dozvěděl, že do portfolia toho, co lidé kolem Neuronu dělají, spadají i podcasty, zajásal jsem.

No, není jich zatím mnoho. Existují celkem čtyři, vidět je můžete hezky pod sebou na této webové stránce Neuron Stories. Může za to fakt, že podcast vychází s měsíčním rozestupem, což pro mě představuje vlastně tu největší slabinu projektu. Na stranu druhou chápu, že rozhovorů s místními vědci, které nadační fond podpořil, nemůže vznikat padesát do roka. To by autorům podcastu lidé rychle došli…

Ale k obsahu a formátu. Každý díl Neuron Stories má přibližně devět minut stopáže a stojí a padá na vybrané osobnosti, s níž vede mladá redaktorka rozhovor. Proč bych právě tento podcast doporučil, bez ohledu na to, jestli vás ten který vědec či jeho výzkum zajímá, je fakt, že Neuron Stories rozhodně není nějaké nudné interview. Forma pořadu se mi moc líbí. Vědec mluví o výzkumu, vysvětluje jej, ale dojde i na jeho život, na jeho záliby… V Neuron Stories se totiž nesnaží „pouze“ přiblížit unikátnost konkrétního výzkumu a jeho výsledků, ale přiblížit nám samotné vědce, a to tak, aby byli kousíček od nás. Výsledný podcast tak má velmi „lidské vyznění“. Redaktorka totiž klade dotazy i typu „Jakou byste chtěl být barvou?“. A samotný střih je dostatečně nápaditý na to, aby nás napřed neprovedl životem vědce, pak jeho výzkumem a nakonec nám jej ukázal v takové hravější roli. Jednotlivé roviny se střídají, což poslech notně obohacuje. Do toho je třeba si připočíst i hudební dramaturgii, ta vesměs u každého dílu vychází z toho, jakou písní by se daný vědec chtěl stát.

Projekt je to zatím mladý, a tak má i své nedostatky, které – když dáte šanci všem dílům – postupně odpadávají. Kupříkladu redaktorčin úvodní komentář byl zkraje dosti strnulý, až posléze chytil lehkost. Snímání v laboratořích se ukázalo být někdy více kontraproduktivní, neboť čistota zvuku při promluvě vědce měla šrámy. (To se údajně tvůrci chystají změnit a natáčet se bude ve studiu.) I té hudby bylo zpočátku cyklu trošku víc, než by muselo.

Neuron Stories jsem si do odběru hned přidal a budu se těšit na nový díl. S takovým přáním, aby autoři zvážili ještě i to, zda nedat vědci větší prostor a klidně překročit tu desetiminutovou hranici. Já myslím, že by to pořadu prospělo. Cílová skupina jistě bude chtít jít ještě o něco více do hloubky – a jestliže máme jeden díl jednou za měsíc, pak taková (alespoň) půlhodinka by projektu prospěla.

P.S.: Redaktorka, jméno netuším, má neskutečně příjemný hlas!

Navigate