Werich vzpomíná

Zhruba dvě hodiny zvukového záznamu ze dvou besed, kterých se v závěru padesátých let zúčastnil Jan Werich, to jsou Forbíny vzpomínek I a II.

Záznam sice už kdysi vydán byl, tentokrát však pasáže, kdy diváci kladou dotazy (a mikrofon je nedokázal dostatečně kvalitně „sejmout“) předkládá syn Jana Borovičky, tehdejšího tajemníka divadla ABC, který se besed s Werichem účastnil a (naštěstí) je i natáčel. Zvuková disproporce mezi dodatečně vloženým komentářem a také hudebními pasážemi (škoda, že nejde o skutečné střípky Ježkovy muziky) a záznamem Jana Wericha je sice stále citelná, přesto nás může opravdu těšit, že se v takové podobě Werichovy komentáře vůbec zachovaly.

Jeho reakce na divácké dotazy v řadě případů nesou typický rys „werichovštiny“, moudra zapředeného do humoru a humoru kořenícího moudra. Hned na několika místech může dokonce překvapit, jak Werich pojmenovává, byť ne tak přímo, pokroucenost tehdejší doby. Cennější jsou však ty pasáže, kde se věnuje vlastním postřehům k umění – k tomu, co jej utváří, o kvalitách a slabinách divadla nebo literatury, o humoru jako takovém.

Naopak slabšími částmi jsou ty odpovědi, kde jen tak volně vzpomíná na konkrétní kolegy či jiné osobnosti. Ne vždy, ale hned několikrát mi při poslechu vytanula na mysl domněnka, že by snad mohl být záznam mnohem delší, aby pak takové ne zcela „obsahově silné“ vzpomínky tolik nevykukovaly. Vzhledem k pouhým dvěma hodinám záznamu je skutečně škoda, že té „werichovštiny“ nebylo více. Moc dobře se poslouchá a – jak už to ve spojení s Janem Werichem bývá – pošťuchuje k vlastnímu zvažování názorů.

 

 

Jan Werich: Forbíny vzpomínek I a II
vydal Supraphon v roce 2016

v digitální podobě lze koupit (či si poslechnout ukázku) na webu Audioteka.cz

Navigate