Žáby, kam se podíváš

Světu hrozí nebezpečí. Avangeři pravděpodobně zalezli zbaběle někam do kokpitů a směřují vstříc jiné planetě, Mulder se Scallyovou řeší krizi středního věku, a tak špinavá práce s paranormálními jevy zůstává na jednotce Ú.P.V.O.

V pořadí pátý svazek, který se honosí být součástí Hellboyova universa, ani v nejmenším neubírá na plynu. Po restartu série Ú.P.V.O. se nejen kresba, ale i způsob vyprávění radikálně posunul do rovin, kdy fanoušek Mignolova vkusu buďto plesá, nebo vstává ze židle, aby plesat začal. Černý plamen, tak se zove nejnovější kniha, nejen rezignuje (nehledejte v tom nic přizdisráčského) na povídkovou strukturu, ale významně upozaďuje i přesuny mezi paralelně vyprávěnými ději. Naopak nám kniha tentokrát umožní vkročit do rozběhnutého příběhu, na jehož začátku i konci nečeká nic přívětivého. Napětí či pnutí střídá druhé, oheň a pach po mrtvolách tentokrát bude zcela přebíjet vůni papíru, hrdinové si toho stihnout vyříkat jen velmi málo. Na diskuze a úvahy nebude čas. Zemi si hodlají podmanit tvorové, které s rosničkami věštící počasí pojí pouze schopnost lézt po žebříku. De facto, ti pouze dělají předvoj něčemu/někomu, kdo teprve na scénu přijde. Kata hem! (A ne, nechtějte nyní ode mě, abych vám tuhle zrůdu popsal. Jen raději varuji, že kdyby se vám při čtení recenze podezřele natřásal počítač, kupte si lístek na Mars. Bude vám tam líp.)

Černý plamen zkrátka ani v nejmenším neprovádí růžovou zahradou (ale do ordinace se párkrát dostaneme), a dokonce prakticky omezil i humor. Alespoň já se ničemu nesmál, pokud tedy nervózní skřípění a cenění zubů nepovažujete za smile face. A v příběhu se dočkáme i jednoho dosti šokujícího rozhodnutí autorů. Nemůžu spoilerovat a velmi si přeji, aby se to v dalších dílech nějak v dobré obrátilo… (Jen nevím, jestli Mignola je vyloženě na pohádky.)

No, abych nezapomněl. Kresby se opět chopil Guy Duavis. A je to skvělý chlápek. V jistých ohledech (např. neforemnost postav, využívání hranatosti nebo škaredosti) se Mignolově ilustraci blíží, naštěstí se od ní osvobozuje větší expresivitou a až nahodilostí v tazích. Nemá potřebu být popisný (ostatně, to ani Mignola), spíše působí, jako by kreslil souběžně s tím, co mu Mignola a Arcudi příběh vyprávěli. Kresby jsou spontánní, uvolněné, nervní až roztěkané, prostě v sobě mají plno emocí. A vlastně je až zázračné, že v některých ohledech si můžeme vychutnat promyšlenost kompozic. Přesto se hodí zdůraznit, že Černý plamen je v tomto směru mnohem více k nějaké televizní reportáži, tudíž se styl kresby odráží i ve způsobu „záběrování“.

Tak, vy si jděte Černý plamen přečíst a já ho jdu rozdýchat…

 

 

Ú.P.V.O.: Černý plamen

Scénář: Mike Mignola a John Arcudi
Kresba: Guy Davis
Překlad: Jan Kantůrek
Počet stran: 176 barevných
Vazba: vázaná s lesklým přebalem

vydalo Comics Centrum, možnost objednání

Navigate